Dárek k narozeninám

V týdnu kdy Martin Bláha slavil narozeniny probíhalo i předávání jeho psa Bustra. Lahůdkou jeho výcviku je, že na povel seběhne po schodech a z lednice vyjme nádobu s uchem, kam maminka Martinovi chystá svačiny, zavře lednici a nádobu přinese Martinovi. Jinak by se Martin v nepřítomnosti členů rodiny k jídlu nedostal.

Zde je autentická výpověď Martinovy maminky:

Mému synovi je 13 let. Druhým rokem studuje Gymnázium Jana Keplera v Praze 6. Svůj volný čas věnuje počítači, rád hraje šachy, floorbal a nevynechá jediný zápas fotbalové Slavie. Tím se neliší od svých vrstevníků. Martin se však pohybuje pouze na elektrickém vozíku, takže je neustále odkázán na pomoc ještě někoho dalšího. Nejvíce jsme s ním samozřejmě my, rodiče, ve škole mu pomáhá asistent. Od ledna nám ale do rodiny přibyl další pomocník. Je jím Buster, labradorský retriever křížený s golden retrieverem. Odhlédneme-li od skutečnosti, že jsme se do něj všichni okamžitě zamilovali, Martin se úplně proměnil. Příchod Bustera byl srovnatelný s tím, když Martin dostal první elektrický vozík, a rázem se mu tím otevřely široké možnosti seberealizace. Vše začalo zcela nevinně v létě v Jánských Lázních. Občanské sdružení Pes pomůže a Výcviková škola Kadleček zde předvedli, jak dovedou vychovat psa-asistenta pro člověka na vozíku. Všichni byli nadšeni, avšak jen Martin pronesl osudnou větu: „Já chci pejska,“ kterou jsme pak slyšeli od rána do večera. Jeho požadavek by byl celkem pochopitelný, zádrhel byl však v tom, že doma už nás čekali tři nic netušící jezevčíci.

Nakonec jsme usoudili, že tři, nebo čtyři psi – to už nehraje roli, navíc tento pes by byl jen pro Martina, speciálně vycvičený. Ve všední den po škole, a zejména pak o prázdninách bývá Martin doma sám a nemůže ani ven. Pes-asistent by byl ideálním společníkem pro tyto chvíle. Vyplnili jsme zvláštní dotazník, absolvovali velice příjemné psychologické vyšetření a spojili se s panem Kadlečkem, který k nám zanedlouho přijel s již vybraným psem pro Martina. Dali jsme dohromady požadavky, které by Buster měl splňovat a (netrpělivě) jsme čekali asi půl roku. Poté proběhlo předávání v našem bytě, kde už bylo nejdůležitější, aby se Buster naučil poslouchat Martina. Myslím, že se rychle sehráli a pochopili, co ten druhý chce.

Buster nyní poslouchá Martina docela spolehlivě a i Martin se mnohému naučil – důslednosti a trpělivosti i pocitu odpovědnosti. Je na ně krásný pohled, když spolu kráčí venku – Buster spořádaně vedle vozíku, na povel si sedne, lehne, pak spolu třeba „běží“ v lese Chystají se i na první společný nákup. Doma spolu píší úkoly, neboť Martinovi každou chvíli něco spadne, potřebuje podat jinou učebnici apod. Buster rád nosí telefon, ovládač od televize aj. Umí dojít pro svačinu o patro níž do lednice a – což je vzhledem k jeho apetitu obdivuhodné – cestou nic nesní. Bustera jsme dostali zrovna v době, kdy Martin měl těžký zánět průdušek. Buster seděl celé dny vedle postele, svou širokou hlavu Martinovi na klíně. Když Martin cokoliv potřeboval, Buster na povel zaštěkal (neboť Martinovo zavolání nebylo slyšet).

Buster, kromě toho, že je Martinův skvělý kamarád, pro něj znamená i další krok k samostatnosti. Martinovi se také zvedlo sebevědomí a prestiž ve škole, protože nejenže každý obdivuje jeho krásného psa, ale navíc ten pes ho poslouchá na slovo a umí věci, které se běžně nevidí.

Za vše, co pro nás Buster znamená, bych chtěla moc poděkovat všem lidem, kteří přispívají, podporují a pracují pro sdružení Pes pomůže. Zvláštní poděkování potom patří patronovi Bustera, firmě Logica s.r.o., která svým štědrým příspěvkem pomohla zajistit jeho financování.



Pes pomůže © 2005, All Rights Reserved